Efektivizace bezpečnostního screeningu v letecké přepravě

Jak může dosvědčit každý, kdo cestuje letadlem, na způsobu provádění bezpečnostního screeningu pasažérů na letištích není nic efektivního. Otázka zní: Lze toto nějak zlepšit, aniž by tím došlo k ohrožení bezpečnosti? Studie provedená výzkumnými pracovníky na Virginia Commonwealth University a University of Illinois v městech Urbana a Champaign naznačuje možný přístup, kterým by bylo možné docílit lepší alokace omezených kapacit využívaných k provádění kontrol a ušetřit tak cestující, kteří představují malé riziko, nepřiměřeným prohlídkám.

Studie navrhla systém, podle kterého by cestující byli po svém příjezdu na letiště seřazeni do dvou různých kontrolních linií, a to na základě toho, zda představují vyšší riziko či nízké riziko. Osoby v první linii by pak musely projít podrobnějším screeningem. 

„Náš model stanovuje optimální práh pro určení toho, jak rizikový musí daný cestující být, aby bylo vyžadováno jeho zařazení do výběrové linie. To je důležité zejména proto, aby se zabránilo následující situaci: Pokud je do výběrové linie zařazeno příliš mnoho cestujících, kteří představují malé nebo střední riziko, pak je kapacita této linie přeplněna a může se stát, že cestující představující potenciálně vysoké riziko mohou být zařazeni do druhé, nevýběrové skupiny,“ říká spoluautorka studie, Laura McLay. Dále dodává, že „model stanovuje, kolik místa by mělo optimálně být k dispozici ve výběrové skupině tak, aby bylo možné dodatečně pojmout rizikové pasažéry, kteří se mohou i nemusí objevit později.“ 

Tato technika, vytvořená výzkumnými pracovníky, je známá jako sekvenční stochastický proces kontroly pasažérů (SSPSP). Bere v úvahu určité aspekty pre-screeningu – za využití informací, které cestující v předstihu poskytne – ale neklasifikuje danou osobu jako vybraný typ, dokud není vyhodnocen stupeň rizika této osoby a dokud není určena zbývající kapacita ve výběrové kontrolní linii. McLay říká, že „model určuje optimální úroveň tohoto faktoru rizikovosti,“ na jehož základě jsou osoby dále klasifikovány.

Robert Poole, který je ředitelem zodpovědným za postupy uplatňované v dopravě na Reason Foundation, liberalistickém výzkumném týmu, říká, že tento přístup je oprávněný.  
„Toto je typ přístupu, který se snažím prosazovat již několik let – v podstatě již od doby po 11.9. Domnívám se, že je opravdu nesmysl zacházet se všemi cestujícími jako s osobami, které představují stejnou míru rizika, vynakládat obrovské množství času a každý den frustrovat obrovské množství lidí jen proto, že se snažíme najít jehlu v kupce sena.“

Poole rovněž naznačuje, že by mohlo být vynakládáno více snahy při rozlišování toho, kdo představuje malé riziko a kdo by tedy nemusel podstupovat takové množství kontrol. Poole a další odborníci se například domnívají, že v této snaze by mohl být velmi nápomocen program registrovaných cestujících (RT). Nicméně tento program se v současné době spoléhá více na ověřování totožnosti a prověřování sankčních seznamů spíše než na intenzivní prověřování profilu osob.  

Program RT utrpěl začátkem roku potenciálně kritickou ránu, když společnost Verified Identity Pass, která provozovala program Clear - tedy největší z operací realizovaných v rámci programu RT - nebyla dále schopna tento program financovat. To znamená, že zůstala pouze tři letiště s provozem RT programu. Z důvodu časové tísně nebylo jisté, zda do procesu vstoupí zbývající společnosti poskytující RT programy a převezmou tak zóny dříve zajišťované programem Clear nebo zda tato tři letiště zůstanou jedinými, kde zůstane provoz RT programu zachován. 

Jak Poole tak Kevin Mitchell, předseda sdružení pro obchodní cestování, zastávají názor, že hlavní důvod, proč program Clear nikdy nedosáhl potřebného využití, je ten, že nebyly prováděny analýzy rizik jednotlivých cestujících. Bez důkladného prověření profilu cestujících „neexistovala žádná možnost, že by např. cestující nebyl nucen vytáhnout svůj laptop, že by si nebyl nucen sundat svůj kabát nebo boty,“ tvrdí Mitchell.

Mitchell podotýká, že program byl původně zaměřen na zajišťování analýzy rizik jednotlivých cestujících. Tento požadavek Sněmovna reprezentantů zahrnula do své verze zákona regulujícího pravomoci Úřadu pro bezpečnost v dopravě (TSA) a jeho požadavku, aby se TSA a analýzy rizik v soukromém sektoru staly součástí programu RT za předpokladu, že tento program bude integrován do bezpečnosti v letecké přepravě, čímž by se kontroly urychlily. 

To dokládá, že Sněmovna „se znovu zavázala k původnímu záměru programu, a totiž stát se ryze bezpečnostním programem,“ říká Mitchell. Mitchell dále odhaduje, že program bude muset být důkladně přepracován a je pravděpodobné, že dojde také k cenovému navýšení služeb kvůli prováděným prověrkám. Zároveň však podotýká, že poptávka zde existuje.

Poole kritizuje TSA za to, že „odmítá FBI zasílat otisky prstů zajištěné programem Clear, což by umožňovalo provádět prověrku záznamů v trestním rejstříku.“
Dále dodává, že „skutečný program RT by měl prověřovat profily uchazečů tak důkladně, jako je to prováděno u zaměstnanců letiště majících oprávnění vstupovat bez doprovodu do míst ramp. Pokud jsou prověrky trestních záznamů prováděné ze strany FBI schopné zabránit tomu, aby letištní personál mohl ohrozit letadlo, pak by mohly být stejně tak dobře využívány pro to, aby se to samé zabránilo pasažérům.“

Samozřejmě, že jakýkoli systém, který urychlí průchod lidí skrze bezpečnostní opatření, může představovat riziko v tom smyslu, že umožní někomu, kdo nemá záznam v trestním rejstříku (ale jeho úmyslem je ublížit) využít mírných bezpečnostních kontrol ve svůj prospěch. Nicméně Poole a Mitchell poznamenávají, že nic takového, jako je dokonalá bezpečnost, neexistuje.

„Nechceme využívat všech našich kapacit jen na prověřování pasažérů tak, že nám již nezbudou žádné další kapacity na pokrytí jiných činností, které jsou v oblasti bezpečnosti v letecké přepravě také významné. Je to o kompromisech. V tomto smyslu je to naprosto nevyhnutelné – činit rozumné kompromisy,“ říká Poole.

Autor: Laura Spadanuta, Security management 9/2009