Trendy ve financování terorismu

Zatímco banky analyzují finanční transakce, teroristé hledají nové cesty jak získat finanční prostředky a předávat je svým spolupracovníků po celém světě. Zástupci Federálních úřadů ve Spojených Státech a úředníci z Itálie se domnívají, že se jim podařilo rozkrýt plán na financování terorismu, do nějž byli zapleteni tři občané Filipín, kteří se údajně nabourali do telefonních sítí a prodávali přístup call centrům. Tato call centra údajně provozovalo pět mužů zatčených v Itálii a získané výnosy tito muži předávali charitativní organizaci řízené osobou, která byla podezřelá z financování muslimské extremistické organizace. Na tomto plánu je možné vidět, jak si teroristé přizpůsobili své metody financování současným podmínkám, kdy je pro ně obecně složitější využívat možností tradičního finančního systému.

Jednotlivá obvinění proti občanům z Filipín byla popsána v obžalobě vynesené americkým Ministerstvem spravedlnosti. Policejní mluvčí z města Brescia, Sara del Rosario, potvrdila, že došlo k zatčení osob v Itálii a že existovala podezřelá souvislost s financováním terorismu. Přestože odborníci, se kterými byl pro účely tohoto článku proveden rozhovor, se s takovým schématem setkali poprvé, nikoho z nich nepřekvapilo.

„Pokud jste se v minulosti podívali zvláště například na organizaci Al Kajda, jednalo se o více hierarchickou organizaci, která poskytovala finanční prostředky na jednotlivé operace a na životní náklady svých buněk, které měly poté dané útoky spáchat,“ říká Michael Jacobson, vyšší výzkumný pracovník na Institutu pro studium Blízkého východu se sídlem ve Washingtonu. Nyní se ovšem nově založené buňky běžně samy rozhodují, že převezmou akci a přestože „se mohou nechat vyškolit v Pákistánu, nikdo jim tam nepředá finance ani žádné instrukce a ony jsou ponechány vlastní vynalézavosti, jak si opatřit prostředky,“ říká Jacobson.

Proto se podvody podobné tomu s telefonními call centry vynořují jeden za druhým jako vhodný nástroj financování terorismu.

Přesouvání peněz z místa na místo se také stálo daleko větší výzvou, protože celosvětově se zvýšilo úsilí potírat praní špinavých peněz, což vedlo k tomu, že řada velkých bank podrobuje své transakce daleko většímu drobnohledu. Výsledkem je ta skutečnost, že teroristé hledají alternativní možnosti pro přemisťování finančních zdrojů. Finanční spekulace realizované online nebo využívání virtuálních světů – to jsou některé z transferových metod často uváděných experty, doprovázené podvody s kreditními kartami, jejichž cílem je peníze opatřit.

„Teroristé jsou prospěcháři,“ říká Denis Lormel, generální ředitel IPSA International, který pracoval 28 let u FBI. Teroristé „těží více z využívání bankovek a reálných šeků a dále z transakcí realizovaných přes elektronické bankovnictví a z využívání Internetu,“ říká. „Takže se snaží využívat výhod, které tyto nové technologie přinášejí a to zejména tam, kde tyto technologie nejsou tak dostatečně regulovány jako další oblasti finančního sektoru.“

„Nicméně teroristé přesto nadále používají také low-tech zdroje financování,“ říká Heft Breinholt, bývalý pracovník protiteroristické jednotky amerického Ministerstva spravedlnosti. Ten poznamenává, že například pašování cigaret je dlouhodobě oblíbenou metodou získávání finančních prostředků teroristické skupiny Hizbaláh.

Experti dále tvrdí, že v uplynulých letech je také na vzestupu trestná činnost spojená s dětskou výživou, populárním nástrojem získávání peněz je rovněž nelegální obchod s drogami. „A namísto aby tyto teroristické skupiny ukládaly své prostředky do bank, kde mohou být snadno sledovány, využívají raději poslíčků, kteří jim doručují prostředky v hotovosti,“ říká Jacobson, který se nedávno autorsky spolupodílel na odborné studii: The Money Trail: Finding, Following, and Freezing Terrorist Finances (Na stopě peněz: Sledování, zajištění a zmražení prostředků určených na podporu terorismu).

Co však mají podle Breinholta tyto metody získávání finančních prostředků společného, je skutečnost, že pro orgány činné v trestním řízení jsou obtížněji sledovatelné. Například v případech nabourání telefonní sítě podobných tomu, jaký byl nedávno policejními orgány odhalen, „narazíte sice na oběti této trestné činnosti, které vám mohou napomoci při rozkrývání případu, ale již nebudete mít po ruce možnost využít podobného oznamovacího režimu, jaký je vyžadován od bank,“ vysvětluje Breinholt. Není zde nic, jako je např. povinnost hlásit veškeré podezřelé transakce, kterou musejí splňovat finanční instituce. To znamená, že k policejním orgánům se nedostane ani náznak nějakého problému, dokud sama společnost, jejíž sítě byly napadeny, nezjistí, že něco není v pořádku.

Využívání charitativních organizací jako krycího manévru pro financování terorismu zůstává další oblíbenou taktikou, říkají experti na terorismus. „Jedná se o velice závažný problém, protože charity v některých případech fungují v oblastech s naléhavými humanitárními potřebami a jejich obyvatelé jsou velmi zranitelní, proto bychom si všichni přáli, aby získané finanční prostředky byly použity na podporu právě těchto lidí,“ říká Marisa L. Porges, výzkumná pracovnice se zaměřením na mezinárodní vztahy z Rady pro výzkum zahraničních vztahů. „Takže otázkou zůstává, jak v tomto systému vybudovat větší transparentnost tak, aby byla zřetelně dána odpovědnost za svěřené prostředky a vynaložené úsilí.“

Přestože ještě existuje mnoho výzev v oblasti vyšetřování financování terorismu, např. na poli mezinárodní spolupráce, Jacobson se domnívá, že toto je právě oblast protiteroristického úsilí, v níž jsou postupy americké vlády relativně efektivní. Přesto by toho mohlo být vykonáno více. Marisa Porges i Breinholt se například domnívají, že užívání karet s uloženou hodnotou je snadno napadnutelná oblast, protože spotřebitelé nejsou při přechodu hranic povinni oznamovat, že jsou držiteli těchto karet, a prodejci nepodléhají žádným bankovním směrnicím. Přesto se Breinholt domnívá, že průmysl využívajících platebních karet se chová zodpovědně a provádí hloubkové kontroly tam, kde je to zapotřebí.

„Orgány činné v trestním řízení by měly být více proaktivní, měly by nadále monitorovat situaci a zavírat teroristům nové cesty tam, kde se objeví,“ říká Breinholt.

Autor: Laura Spadanuta, Security management 10/2009